Slovenská mašina na medaile z Ruska. Kolem Kuzminové plály i vášně
Je bezkonkurenčně nejúspěšnější slovenskou sportovkyní na zimních olympijských hrách, původem je ale biatlonistka Anastasia Kuzminová Ruska, což občas vzbuzuje vášně na obou stranách. „Nasťa“, jak jí říkají fanoušci, ale píše dál svůj velký příběh. Ke dvěma zlatým a jedné stříbrné medaili teď v Pchjongčchangu Anastasia Kuzminová přidala další olympijské stříbro ze stíhacího závodu, v němž mimo jiné porazila i Veroniku Vítkovou.
Love story z lanovky
Anastasia Kuzminová se narodila v roce 1984 v sibiřské Ťumeni, tehdy ještě v Sovětském svazu, 2 144 kilometrů východně od Moskvy, jako Anastasia Vladimirovna Šipulinová. Její bratr Anton Šipulin je také úspěšný biatlonista, který ale dál reprezentuje Rusko a Mezinárodní olympijský výbor mu účast na olympiádě v Pchjongčchangu nepovolil.
Šipulinová a Kuzmin: Love story z lanovky
Kuzminová byla velký biatlonový talent, v juniorských kategoriích sbírala medaile na světových šampionátech, ale přechod do dospělé ruské reprezentace drhnul, Kuzminová nedostávala tolik příležitostí, kolik by chtěla. A pak do jejího nejen sportovního osudu zasáhla láska.
V roce 2006 v přeplněné lanovce na rakouském ledovci Dachstein narazila do Daniela Kuzmina. Běžec na lyžích se sice narodil na Kamčatce, ale místo rodného Ruska reprezentoval Izrael, a už dlouho žil v Banské Bystrici. Mezi dvěma sportovci, ke kterým nebylo Rusko příliš vstřícné, vzplanula láska, již hned příští rok zpečetilo manželství a narození prvního syna Jeliseje.
Kuzminová na konci roku 2008 získala slovenské občanství a po vlekoucím se „přestupu“ mohla konečně závodit za Slovensko.
Hvězdná hodina Kuzminové ve Vancouveru
A své nové vlasti se „Nasťa“ odvděčila hned při první velké příležitosti. Na zimních olympijských hrách ve Vancouveru v roce 2010 získala Kuzminová hned v prvním biatlonovém závodě zlatou medaili a stala se tak historicky první slovenskou olympijskou vítězkou na ZOH.
„Ano, z polovice jsem Ruska, protože odtamtud pocházím, ale cítím se jako Slovenka,“ hlásila poté, co si na stupních vítězů broukala slovenskou hymnu, kterou se naučila od svých parťaček z reprezentace. Když pak přidala ještě stříbro, rázem se stala modlou slovenských fanoušků.
„Ruská kontroverze“ v Soči
O čtyři roky později dokázala Anastasia Kuzminová svůj olympijský triumf ve sprintu zopakovat i na ZOH 2014 v Soči. Stačilo ale pár slov a možná nepřesná citace zahraničních agentur o vztahu k rodnému Rusku, a na Slovensku vzplála bouře nevole.
„Vyhrát zlatou medaili v mé domovské zemi je velká věc. Mám slovenský pas, ale stále jsem Ruska,“ citovaly Kuzminovou renomované agentury Reuters i AP po výhře ve sprintu. „Tady jsem doma, atmosféra je tak přátelská a každý mi fandí. Cítím se tu velmi dobře,“ měla údajně Kuzminová prohlásit a naštvat tak slovenské fanoušky.
Manžel a trenér biatlonistky Daniel Kuzmin pak vyhlásil bojkot slovenských novinářů v Soči, Kuzminová s nimi nemluvila po dalších závodech. „Překroucený výrok přebrala i některá slovenská média. Vzhledem k tomu mi Kuzmin řekl, že Nasťa bude mluvit jen pro Slovenskou televizi a Slovenský rozhlas, protože ti nemůžou její slova překroutit a ostatním uděluje červenou kartu,“ uvedl tehdy tiskový mluvčí slovenské výpravy.
„Celé Slovensko mohlo vidět, s jakým oduševněním zpívala naší hymnu při pondělním ceremoniálu. Na Slovensku se cítí doma,“ uváděl vše na pravou míru Slovenský olympijský výbor, podle které nemůže nikdo Kuzminové vyčítat příznivou reakci na vřelé přijetí od ruských fanoušků. „Je samozřejmé, že se v tomto prostředí cítí doma – stejně jako na Slovensku. Člověk se přece může cítit doma i na dvou místech, které jsou jeho duši velmi blízké.
Pokračování olympijské pohádky: v Koreji další stříbro
V roce 2015 se pak Kuzminovým narodilo druhé dítě, dcerka Olívie. I poté se dokázala vrátit na biatlonovou špičku. Jako „zasloužilá“ matka mohla Kuzminová i žertovat o tom, jestli za neúčastí Gabriely Koukalové na olympiádě v Pchjongčchangu není právě těhotenství.
Sama v Jižní Koreji opět předvedla, že se na olympiádu umí fantasticky připravit. V Pchjongčchangu sice nenavázala na svá dvě zlata ze sprintu, kde dojela třináctá, v pondělní stíhačce už ale předvedla svůj tradiční let na lyžích.
Sice dvakrát minula na střelnici, ale i tak stáhla ztrátu na čelo a nakonec z toho bylo stříbro a celkově čtvrtá olympijská medaile. „Mám radost a děkuju, že jste mi všichni po sprintu věřili,“ vzkazovala Kuzminová v televizním rozhovoru a litovala, že kvůli chybám nemohla bojovat o zlato. „Asi to tak dneska mělo být. V závěru jsem udělal všechno a doufám, že jsem vás potěšila. Jsem tak šťastná, moji drazí přátelé,“ dodala slovenská mašina na medaile.
