Vražda slovenských novinárov Jána Kuciaka a jeho snúbenice šokovala aj Česko. Išlo o nájomnú vraždu? Ako sa to dá spoznať? Nielen na to odpovedá bývalý elitný kriminalista Josef Doucha, ktorý sa podielal okrem iného aj na dolapení gangu orlických vrahov.
Ako sa dá spoznať nájomná vražda?
„Většinou jde o způsob spáchání – zda tam byly nějaké znaky profesionality. Pokud se například střílelo z velké vzdálenosti, je jasné, že vrah musel mít nějaké zkušenosti. V 90. letech to ale často dělali lidé, kteří si prostě chtěli jen vydělat peníze, a čin byl proveden laickým způsobem.“
Co tím myslíte?
„Bylo patrné, že se vrah dostatečně nepřipravoval. Nájemní vrazi mají perfektně vytipovaný pohyb osoby, kdy kde oběť bude. Není to nahodilá akce. Laici třeba často musí opakovat útok, protože se jim to napoprvé nepovede.“
Jaké jsou tedy hlavní znaky nájemné vraždy?
„Oběť je člověk, který překáží jen určité skupině lidí. Nic jiného nenasvědčuje tomu, že by ho někdo měl chtít zabíjet. Ale nabízí se spousta věcí, nelze se podívat a říct, tohle je nájemná vražda.“
Co si myslíte o případu novináře Kuciaka a jeho přítelkyně? Šlo o nájemnou vraždu?
„To bychom hodně spekulovali. Jsou tam jakési nepotvrzené poznatky, že by to mohlo souviset s italskou mafií. To, komu novinář překážel, se dá dobře dovodit z toho, co psal, koho tím ohrožoval. Z těchto článků bude nejspíš vycházet skupina lidí, kteří by si vraždu mohli objednat.“
A jaký je na to váš osobní názor?
„Vycházím jen z toho, co jsem četl v novinách nebo viděl v televizi – a to je málo na to, abych říkal něco konkrétního. Je otázka, jestli jeho informace byly tak ohrožující, že by vedly u konkrétní osoby k najmutí vraha. Četl jsem, že na místě činu byly tři šálky od kávy, což by nasvědčovalo tomu, že oběti pachatele znaly. Ale také to může znamenat jen to, že jedna z obětí pila ze dvou šálků.“ (to potvrdila maminka zastřelené Martiny – pozn.)
Jak se chytají nájemní vrazi?
„Stejně špatně jako všichni ostatní. Problém v těchto případech spočívá v tom, že zpravidla nebývá žádný vztah mezi pachatelem a obětí. Pak je potřeba dopátrat se toho, komu byl ten člověk nepohodlný.“
A jak vypadá vyšetřování?
„Každý případ vyžaduje specifický postup. Cesta kriminalistů musí vždycky jako první vést k objednavateli. Zjišťujeme, komu oběť překážela, kdo měl motiv daného člověka zlikvidovat.“
Vrahem může být téměř kdokoli…
„To samozřejmě, ale dneska máme plno různých elektronických vymožeností. Musí se prostě vycházet z toho skutku. Kde byl spáchán, jestli jsou nějací svědci, kamerové záznamy z ulic, telefonáty s obětí…“
Kdo se většinou stává nájemným vrahem?
„Především je to člověk necitlivý – nedělá mu problém usmrtit někoho, k němuž nemá vztah. Dá se pochopit vražda z afektu, střet přeroste ve vraždu. Kdežto ten, kdo vraždí za peníze, nemá s obětí nic společného. Takový člověk je bez svědomí. Často tito lidé prošli válečnými konflikty, zejména lidi z Východu, kteří jsou vycvičení k zabíjení.“
Znamená to, že i v Česku vraždí spíše cizinci?
„Ve větší části se jedná o naše občany. Statistiku ale neznám a ani nevím, zda existuje.“
Jaké mají tito vrazi IQ?
„To netuším, ale řezník také nemusí mít vysoké IQ, stačí, aby zvládal řemeslo. O zahlazení stop se snaží i zloději, nejen vrazi.“
Proč vlastně objednavatel nezabije dotyčného sám?
„Třeba proto, že není schopen takového činu.“
Talianska mafia je na Slovensku už dlho, píše skrývajúci sa autor bestselleru Gomora
Kolik stojí najmutí vraha?
„To je hodně různé. Ti z východoevropské skupiny bývají levní, dokážou vraždit třeba za několik desítek tisíc. Říká se, že mohou hrát roli i miliony, ale žádný ceník jsem neviděl.“
Bývají motivem nájemného vraha pouze peníze?
„Zpravidla je to chladná kalkulovaná záležitost pouze za účelem zisku. Kdyby v tom bylo něco jiného, vraždili by i bez zakázky. V nájemných vraždách nejsou žádné city.“
Jak vůbec tento byznys funguje?
„Tak jsou tu různé cizojazyčné skupiny. Často se rekrutují pachatelé z těchto řad. Ví se, že ta a ta národnostní skupina má mezi sebou někoho, kdo by byl schopen za peníze vraždit.“
Tak jednoduché to ale asi nebude…
„To máte pravdu. Často se stává, že ten, u koho si vraždu dotyčný objedná, se obrátí na policii, ještě než by vůbec něco vykonal. Je to otázka špatné volby organizátora.“
Stalo se vám, že byste vypátral objednavatele a ten udal vraha?
„Takový případ neznám. Ono by to ani organizátorovi vraždy nebylo nic platné. I kdyby ho prásknul, tak by mu to trest nesnížilo.“
Kdo dostane vyšší trest – vrah, nebo objednavatel?
„Pokud se nájemnému vrahovi dokážou i další vraždy, pak se dá očekávat, že bude mít vyšší trest on, ale jinak organizátor.“
Předchází vraždě mučení, nebo nájemný vrah jen zabíjí?
„Záleží, co je cílem jednání pachatele. Pokud jde o získání informací nebo nějaké věci pro objednavatele, pak to může být spojeno i s mučením. Ale ve většině případů jde o zabití.“
O čem vypovídá styl usmrcení?
„Může napovídat o tom, z jakých řad ten člověk pochází. Jestli je to bývalý profesionální voják, nebo člověk, který má znalosti z tělovědy. Je to případ od případu různé.“
Jaké jsou nejčastější způsoby vraždy?
„Statistiku nemám v hlavě, ale domnívám se, že střelba. Nebo potom ještě použití výbušného systému, třeba v autě. Málokdy se jedná o přímý kontakt s obětí, jako třeba použití nože.“
Mění se styly postupem času?
„Myslím si, že příliš ne.“
Jsou mezi nájemnými vrahy i ženy?
„Co jsem měl možnost sledovat na našem území, většinou se jednalo o muže nebo třeba dvojice. Případ, kdy by to udělala sama žena, neznám.“
Co znamenají mafiánské symboly na místě činu?
„To je spíše otázka hrozby nebo někdy to může znamenat něco jako podpis. Tady se stalo tomu a tomu člověku to a to a tebe čeká to samé, když budeš dělat dál to a to. Ale sám jsem se s tím nikdy nesetkal.“
Zabýval jste se známým případem orlických vražd. Jaké další jste řešil?
„O svých případech bych se nerad vyjadřoval. Každopádně orlické vraždy byly jedním z typických případů. Pokud vím, tak se nájemný vrah Ludvík Černý snažil tímto způsobem prezentovat v kriminálním prostředí a nabízel služby nájemného vraha. Těžko říct, jak to bylo dál.“
Bál jste se vy někdy o svůj život?
„Upřímně, ne, já si myslím, že jsem se neměl ani čeho bát.“
